GOODWOOD FESTIVAL OF SPEED 2012

GOODWOOD FESTIVAL OF SPEED 2012

Lotus 92 Cosworth (1983) byla formule 1 s aktivním pérováním...

Za jeden z nejvyšších vrcholů sezony považujeme Festival rychlosti v Goodwoodu, kde se každoročně sjíždějí legendy motoristického sportu, jezdci i stroje...

Skromná akce se změnila na velkolepou slavnost, jejíž součástí jsou setkání závodníků, ukázkové i měřené jízdy do vrchu (trať 1,8 km), soutěž elegance, prodej všeho, souvisejícího (nejen) s motorismem, autosalon s předváděcími jízdami pro návštěvníky, letecký den a aerosalon, rychlostní zkouška rallye, jízdy v terénu a mnoho, mnoho dalšího. Festival of Speed se v britském Goodwoodu jezdí od roku 1993, takže se letos pořádal podvacáté...

Za všechno může Lord March, který otevřel rodinné sídlo nedaleko Chichesteru veřejnosti, když zvítězila jeho vášeň pro motoristický sport, přeměněná ovšem do nové podoby. Účast na Festivalu rychlosti se stala prestižní záležitostí, týden před pořádáním Velké ceny Velké Británie tam přijíždějí týmy formule 1 (nechyběl Mark Webber, jenž pak v Silverstone vyhrál), na rychlostní zkoušce v nedalekém lese se prohánějí hvězdy světových rallye (sponzorem je Škoda UK!) a kořením je přítomnost slavných závodníků s unikátními automobily i motocykly. Každý rok je vyhlášeno základní motto, tentokrát Lord March vsadil na Young Guns - Born to Win, tedy oslavu mladých závodníků, kteří překvapili velkými výkony hned na počátku kariéry, ať už v kterékoli epoše dějin motoristického sportu.

V Goodwoodu si musíte vybrat, opravdu nelze vidět všechno. V letošním ročníku Festivalu byl proslulý Lotus oslavovanou značkou, a to je další důvod k radosti, protože dílo Colina Chapmana těžko nachází v moderní historii srovnatelné obdoby, nemluvě o spanilých jízdách Létajícího Skota Jima Clarka, mistra světa F1 z let 1963 a 1965, jehož kariéra dobře zapadá do zvoleného motta, stejně jako životní osudy mnoha dalších. Jeden britský novinář sestavil žebříček největších mladých hvězd, seřadil je v pořadí Stirling Moss, Bruce McLaren, Jim Clark, Ricardo Rodriguez, Chris Amon, Emerson Fittipaldi, Jenson Button, Fernando Alonso, Sebastian Vettel a Lewis Hamilton. Jsou to vesměs legendy závodních tratí, o tom není žádných pochyb, ale výčet by musel být opravdu mnohem širší. Možná chybějí Jackie Stewart, Francois Cevert, Jochen Rindt, Bernd Rosemeyer, Rudi Caracciola, Guy Moll, Dick Seaman a další; ostatně i Tazio Nuvolari byl velmi mladý, když předváděl divoké kousky ještě za řídítky závodního motocyklu...

Kadoročně připravuje Gerry Judah oslavu vybrané značky vytvořením mohutné skulptury, která stojí na trávníku před Goodwood House; letošní byla vysoká 28 metrů a na svých obloucích nesla několik nejslavnějších monopostů Lotus F1. Bohužel ve stejné době se skupina Lotus nacházela ve vážných problémech, souvisejících se změnou (malajsijského!) majitele. Více než čtyřicet závodních vozů Lotus se představilo v samostatné jízdě, ve statické expozici nechyběly Lotus 56B (1971), jediný turbínový vůz formule 1, či Lotus 63 (1969), další pokus o formuli 1 s pohonem všech čtyř kol, a podobně koncipovaný Lotus 64 Ford pro 500 mil Indianapolis 1969. Lord March neodolal a přijal pozvání za volant slavného monopostu Lotus 72, s nímž Jochen Rindt získal v roce 1970 titul mistra světa in memoriam. Do vozů Lotus usedli rovněž John Surtees, Stirling Moss, Emerson Fittipaldi, Jackie Oliver, Martin Donnelly, Stuart Graham, Tom Kristensen a další hvězdy. Clive Chapman, syn Colina, zakladatele Lotusu, se představil s vozem Lotus 21 Climax, prvním vítězem Velké ceny pro Team Lotus (Skot Innes Ireland na Velké ceně USA 1961). Vůz mu zapůjčil jeho majitel Dan Collins, loňský vítěz Shootoutu v Goodwoodu (rozjížďka nejrychlejších o celkové vítězství), který zůstal věrný typu 88B s dvojitou karoserií (po rozjetí vozu se sníží k vozovce; byla to Chapmanova reakce na zákaz tzv. zástěrek, udržujících přítlak; FIA v roce 1981 stroj také zakázala, takže do Velkých cen nevyjel). Tom Kristensen, osminásobný vítěz 24 h Le Mans, jel na Lotusu 98T/3 Renault, s nímž Ayrton Senna v roce 1986 vyhrál Velké ceny USA (Detroit) a Španělska. George Barber, šéf největší sbírky vozů Lotus ve Vintage Motorsport Museum v Birminghamu (Alabama), poslal do Goodwoodu uníkátní typ 29 (Jim Clark druhý v 500 Indy 1963). Nechyběly ani závodní verze sériových typů Lotus Super Seven, Elan, Elite, Europa, Esprit, Evora, Exige a Lotus-Cortina.

Z týmů formule 1 se zúčastnily Red Bull, Ferrari, McLaren, Mercedes-AMG, Lotus (Renault) a Caterham (Lotus), které však nemohou předvádět nejnovější typy, neboť by to bylo porušení pravidel zákazu testování (!), ale i tak viděli diváci neuvěřitelná monstra, která už s běžnými automobily nemají nic společného. Na některých vozech se střídalo několik jezdců, nejvíce diváky potěšily dvojice McLarenu (Button, Hamilton) a Red Bullu (Webber, Ricciardo), ale také Lotus (D´Ambrosio, Nicolas Prost), Caterham (Kovalainen, Van der Garde), Ferrari (Marc Gene) a Mercedes-AMG (Rosberg, Hartley). Mistři světa Sebastian Vettel a Alain Prost si příliš veřejné exhibice neoblibují, ale nechali se přesvědčit k účasti. Rozdíl mezi nimi a starými borci, kteří překročili sedmdesátku a stále se s jiskrou v oku soukají do monopostů, je ovšem výpovědí změn dnešní doby. K těm starým patří Brian Redman, startující s dvanáctiválcem Eagle-Weslake F1 (1967) amerického závodníka Dana Gurneye, anebo Richard Attwood, jenž vystřídal BRM P261 formule 1 (1965) a McLaren M20 CanAm (1972) s motorem Chevy 8,3 l, s nímž kdysi jezdil Denny Hulme, mistr světa F1 1967. A abychom nezapomněli, Sir Jackie Stewart o víkendu zaskočil na BRM za někdejšího týmového druha Attwooda...

Zatímco většina účastníků startuje jen v exhibičních jízdách, zejména s vozy formule 1, takže rekord 41,6 sekundy Nicka Heidfelda zůstane asi nepřekonán, jiní propadají sportovnímu zápolení a vylepšují své časy v každé jízdě. Ti nejrychlejší se pak utkají v rozstřelu Timed Shootout, jehož vítěz se stává vítězem celého Festivalu rychlosti, a to přesto, dosáhne-li někdo v předcházejících rozjížďkách lepšího času (zavedeno 2011 pro větší atraktivitu, na podobném principu jako kvalifikace ve formuli 1, či tréninky a závody ME v jízdě do vrchu). Dlouho se zdálo, že se do seznamu vítězů zapíše Gary Ward s vozem Leyton House CG901B Judd 3.5 V8 (1990), méně známým typem formule 1. Už v pátek zajel čas 46,47 sekundy; v sobotu se zlepšil na nejrychlejších 45,74 sekundy, ale v neděli byl ve shootoutu s časem 46,80 sekundy o čtyřiatřicet setin horší. Palmu vítězství si odnesl Anthony Reid, veterán BTCC a 24 h Le Mans, který zajel 46,46 sekundy s novým GT3 obnovené značky Chevron, vyvinutým z typu GR8 (nyní motor Chevron-Langford 3.5 V6/309 kW/420 k). Po ročníku 2007 to byl jeho druhý triumf. Dlužno říci, že k favoritům patřil také Rod Millen, rekordman Pikes Peaku (a vítěz Festivalu rychlosti 2002), ale v poslední jízdě havaroval a poškodil přední část vozu Toyota Tacoma PP (1998).

Letošní shootout tedy skončil v pořadí Anthony Reid 46,46 s (Chevron GT3), Gary Ward 46,80 s (Leyton House F1), Justin Law 47,05 s (Jaguar XJR 8/9), Michael Bartels 48,01 s (Maserati MC12), Michael Krumm 49,07 s (Nissan GT-R GT1), Daniel Lloyd 49,65 s (Porsche 911 GT3 Cup), Andrew Beaumont 49,74 s (Lotus 76 F1), Jeremy Smith 50,28 s (March 761 Cosworth 2-4-0 F1), David Donner 51,72 s (Donner Chevy Pikes Peak), Andy Wills 52,10 s (Williams FW08C F1), Paul Knapfield 53,23 s (Ferrari 712) a dalšími čtyřiceti přihlášenými účastníky (stovky jiných jely exhibiční jízdy).

 

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Goodwood (UK)

Foto Tom Hyan a Helena Hyanová

 


Fotogalerie k článku

2012 GOODWOOD FESTIVAL OF SPEED
Nejnovější články

TH AUTO číslo 12 právě vyšlo!

Dvanácté číslo TH Auto 2018 uzavírá náš třetí ročník! Zavedli jsme vydávání internetového... čti více

002 MY LIFE FULL OF CARS: SETKÁNÍ SE SCHNITZEREM

Když jsem se poprvé setkal s panem Herbertem Schnitzerem, tak jsem zdaleka netušil, že si letos... čti více

FORMULE 1 a další závodníci (7)

Sedmá sada osmadvaceti fotografií s autogramy slavných závodníků pochází nejen z formule 1, ale... čti více